Skip to content Skip to left sidebar Skip to footer

Historie obce

Kačice – název

Zásadně ta Kačice (singulár). V Kačici, do Kačice atd. Jméno odvozeno od vodní drůbeže – od kachen. Možná, že mívala zprvu název jiný (snad obdoba chodského Mrákova?). Místní nezaručená pověst mluví o přestěhování Kačice z jiného místa, snad ze zaniklé Německé Lhoty (proti nádraží Kamenné Žehrovice). Polesí Mrákavy má někdy název Mrákov.

Kačice – tvrz

9 km západně od Kladna. Ves Kačice se objevuje v historických pramenech poprvé v r. 1318, kdy ji držel Vladyka Zdeněk z Kačice. Vladykové z Kačice si tu vystavěli patrně též tvrz, která se však uvádí až v r. 1437 za Ctibora ze Svojkova. Od konce 14. století se Vladykové z Kačice dělili o svůj majetek ve vsi s jinými drobnými šlechtici, zatímco sami se zakupovali jinde na Slánsku. V 15. století se tu usadili Kapouni ze Svojkova a nakonec získali Kačici celou. V první polovině 16. stotetí se o Kačici dělili majitelé Mšece a Stochova. Tvrz tehdy ztratila funkci šlechticého sídla a zpustla. V letech 1550 – 1551 byly oba díly Kačice připojeny k Martinickému Smečenskému panství. To zpečetilo osud tvrze, která Již nebyla obnovena. Její zbytky viděl v obci v první polovině 19. stotetí F.A. Heber, ale ty během další doby vzaly zcela za své. Tvrz stála patrně v bývalém poplužném dvoře, náležejícím dnes Agrodružstvu Kačice.
Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – Severní Čechy – díl 3. , kolektiv autorů – Nakladatelství Svoboda – Praha 1984

Kačice – z dějin

Připomíná se již r. 1318. V 16. stol. koupil Kačici ke Stochovu Hynce Zejdlic ze Šenfeldu. V 16. stol. r. 1550-52 drží Kačici Jan Martinic. Kačice má na návsi barokní sochu pod košatými stromy, která prý stávala ve zmíněné Německé Lhotě. Nápisy na podstavci svědčí o kameníkovi Herstorfovi, který zemřel r. 1723 (dokonce snad socha na původním místě označovala místo, kde zemřel). Kameník Herstorf stavěl kapličky (zastavení) z bývalého hájeckého kláštera po cestě do Prahy (ke Strahovské bráně). Vdova po něm byla Magdalena Stehlíková, ovdovělá Herstorffová (1723 – Podlaha, 254).
V trojúhelníku polních cest severně nad železniční zastávkou a dnes zrušenou pěšinou k hájovně U ručiček (Placata) na 14° v. d. od Gr. se připomínal dnes zaniklý hřbitov francouzských vojáků (1742?). Svědectví, že přes Kačici táhla různá vojska.
Kačice mívala již v 19. stol. „nádražíčko“ Pražsko-lánské koněspřežní železnice. Obrázek je zachován v jednom díle Geschichte der Eisenbahnen der öster.-ungar. Monarchie. V Kačici byly dvě koleje pro vyhýbání a přepřahání transportů z Prahy a Píní (výhybka). Trasa zaniklé koněspřežky sledovala Kačák až do Čelechovic, kde teprve přešla po můstku na druhý břeh (jsou tam kvádry žehrováku). Dále v protisměru šla po lukách a polích pod úbočím Stochova přes dnešní silnici (Kačice-Slovanka) do blízkosti Tuchlovic a pak k dnešnímu stochovskému (dříve lánskému) nádraží. Zákruty dráhy po vrstevnici pochopíme, uvážíme-li, že podél Kačáku byly rozsáhlé močály s rašeliništi. Teprve přestavba koňky na parní železnici (1866-67) zkrátila trasu náspem a viadukty stoupáním k lánskému nádraží (JZD v Kačici vytrhalo pod náspem vrby a olše a provedlo nyní melioraci luk na Kačáku). Lánská koněspřežka Praha – Kladno – Stochov – Lány byla první železnicí na dnešním území Prahy a po dráze z Českých Budějovic do Lince druhou nejstarší veřejnou železnicí v kontinentální Evropě. Z větší části spadá do dnešní trati 120. Od r. 1830 byla koněspřežka v provozu od Písecké brány, poblíž dnešní stanice Praha-Dejvice, do stanice Kladno-Vejhybka. Ještě roku 1830 byla prodloužena přes Stochov do Lán a roku 1833 až do polesí Píně jihozápadně od Lán na Křivoklátsku. Délka dráhy dosáhla 58,7 km a výstavba se zastavila. Roku 1831 byla vybudována Chotkova silnice, která umožnila krátké dopravní spojení od Písecké brány na Malou Stranu a přes Karlův most do centra Prahy.
Poledník
Nad Kačicí na státní silnici (směr Smečno) přechází 14. poledník (14° v. d. od Gr.). Přichází ze severu od Třebenic, Hazmburku a Třebíze a jde na jih ke kačické zastávce, dále na vrchol silnice nad Tuchlovicemi, přes Běleč na Nižbor, kde se protíná s 50. rovnoběžkou (50° s. š.). Poledník pokračuje přes Zdice (u Levína), Jince, Příbram do jižních Čech.
V Kačici byly učiněny předhistorické nálezy ze slovanské hradištní doby (zoomorfní knoflíky = gombíky).

Ottův slovník naučný: Zejdlicové ze Šenfeldu

Zejdlic ze Šenfeldu, příjmení starožitné rodiny rytířské, která byla téhož původu a erbu jako Bechyňové z Lažan a jen vystřelek panské rodiny nazývající se v. Seidlitz a posud v Pruském Slezsku žijící. Jeden z jejich předkův Jan byl r. 1369 purkrabím na Žacléři. Syn jeho Hajman získal okolo r. 1386 statek Schönfeld. Pravnuk jeho Hanuš koupil r. 1481 hrad Ralsko a prodal r. 1522 Schönfeld. Bratr jeho Hynce (Jindřich) získal r. 1508 Nelahozeves, koupil r. 1518 Zvoleňoves, r. 1528 Stochov, Lány, Kačici, r. 1531 Řítku… Druhý syn Jiří zdědil po otci Homoli a ostatní statky, koupil r. 1541 Volovice a Neuměřice dědičně, r. 1545 díl Dokez a r. 1546 díl Pusté Dobré, avšak prodal r. 1551 Kačici a Řítku…

Pověst – podzemní chodby

Podle pověsti by pod Kačicí měl být labyrint podzemních chodeb, jejíž jeden konec ústí na Stochov (na stráň, které se říká Holubín) a druhý do Smečna. Údajně se mělo jednat o únikovou či obrannou chodbu z bývalého hradiště, které na Stochově založil svatý Václav.
Že štoly pod Stochovem skutečně jsou, potvrdil propad vozovky v roce 2006, čímž byly chodby objeveny.

Zpráva o hradištním kostrovém pohřebišti v Kačici okres Kladno

Pohřebiště se nalézalo na malé terénní vlně jihozápadně od obce Kačice (okres Kladno), především na východní části pozemku p.č. 258 a z části na přilehlých parcelách p.č. 259, 254, 255 v trati “ Na pískách „. K náhodným nálezům kostrových hrobů docházelo v této poloze postupně od roku 1912, když tam majitel pozemku příležitostně dobýval písek. Hroby nebyly nikdy odborně prozkoumány, nálezy zachraňovaly příležitostně místní občané. Podle informací majitele pozemku (Fr.Beznoska Kačice 23), které zaznamenal A.Knor, byly hroby nalézány na ploše asi 20 x 20 m. Počet zničených hrobů nelze přesně stanovit, údajně jich nemělo být mnoho. Kostry ležely v obvyklé natažené poloze na zádech s rukama podél těla. Orientovány byly hlavami k západu. Hloubka hrobových jam se pohybovala okolo 60 – 70 cm, jejich další úpravy, např. obložení a pod. si nálezci nepovšimli. V jednom hrobě nalezeném asi v roce 1936 byla nádobka a dva párové gombíky, z hrobů zničených před tímto datem pocházejí další dvě nádoby. Lze předpokládat, že část inventáře kačického pohřebiště byla zničena při těžbě písku (např. železná okutí vědérek, kterých si povšiml majitel pozemku), případně unikla pozornosti nálezců. Není mi známo, zda jsou tam ještě nyní. Je pravděpodobné, že pohřebiště nebylo poničeno celé, další nálezy hrobů nelze na této lokalitě vyloučit.
Podává dr. Jiří Sláma, oddělení prehistorie filosofické fakulty UK.
Praha 22. prosince 1973

Gombík je v muzeu i na dvoukoruně

V Okresním muzeu v Kladně je ve stálé expozici s názvem Pravěk Kladenska vystaven i zlacený gombík z Kačice. Patří k velkomoravským šperkům, které byly nalezeny v bohatě vybavených hrobech na pohřebištích z 9.století. Dokládají styky Velké Moravy a raně středověkých Čech. Vedle Pražského hradu byly takové hroby nalezeny ve Staré Kouřimi i na hradišti Budeč a v Zákolanech v kladenském okrese. Charakteristickou ozdobou velkomoravského šatu byly právě velké kulovité knoflíky, kterým archeologové říkají gombíky. Podle staré přírůstkové knihy kladenského muzea šlo o náhodný nález spolu se slovanskou nádobou, který se do muzea dostal v letech 1933 a 1934. Gombík o průměru 4 cm, který je bohužel ve spodní části proražen, byl vytepán z bronzového plechu ve dvou částech a ty jsou pak sletovány a pozlaceny. Zajímavá je jeho výzdoba, ve třech polích je zobrazen pták, který má u zobáku jakýsi blíže neurčený útvar, který nejspíše představuje rybu. Podobné ptačí motivy jsou považovány za doklad vlivů z Orientu, ale pták s rybou může představovat i pelikána, což je křesťanský symbol Krista a jeho oběti. Jak se takový honosný šperk do Kačice dostal, už dnes asi nikdo nezjistí. Bohaté hrobové nálezy ze Zákolan pocházejí z pohřebiště ležícího v těsné blízkosti budečského hradiště, tedy místa, které bylo na přelomu 9. a 10. století jedním z knížecích sídel. Něco podobného ale o Kačici říci nemůžeme. Ve velkomoravských hrobech např. z Mikulčic se gombíky vyskytují v párech a podle umístění po stranách krku zemřelého jsou považovány za zapínadla oděvu nebo pláště. Je zajímavé, že v hrobových nálezech v Čechách, z nichž jsou mnohé staršího data, se gombíky vyskytují jednotlivě. Jako by se jejich původní účel v českém prostředí vytratil, i když je třeba připustit i možnost, že se druhý gombík v průběhu let nebo už při samotném nálezu ztratil. To by také mohl být případ zlaceného bronzového gombíku z Kačice, uloženého ve sbírkách Okresního muzea Kladno. Velkomoravský gombík s ptačím motivem, který je podobný tomu kačickému, přitom mohou lidé najít i na líci naší dnešní dvoukoruny.
Zdeněk Kuchyňka
ředitel Okresního muzea v Kladně

Původ obce

Tvrz Kačice připomíná se velmi často v XIV. a XV. století. Heber zaznamenal, že jsou v Kačici ještě jakési její zbytky, ale nyní není už po nich ani památky. Ves Kačice uvádí se současně s tvrzí. Vedle jména Kačice vyskytuje se v křestní kronice smečenské i jméno “ Nemravná ves „, nejprve dne 29. ledna 1624 a naposledy 22. srpna 1668. Je tradicí zachováno, že zdejší občané za a po třicetileté válce a v dobách protireformačních dlouho se drželi víry svých předků husitských a obrácení jich na víru katolickou dalo pánům smečenským velikou práci. Zatvrzelí bývali voděni v poutech do kostela na Smečně a poháněni cestou velikými, k tomu zvláště cvičenými psy (z pamětí nejstaršího zdejšího 88 letého občana p. Kohlíka z č.p. 27) proto jméno „Nemravná obec“. Na potoku Kačáku bývaly veliké rybníky, některých jsou dosud pamětníci. Koňská dráha přetínala Kačák vysokou hrází, dosud značně zachovalou, která byla hrází rybníku Čelechovickému. Pod tímto byl směrem k naší obci jiný rybník (říká se tam doposud „Na rybníku“). Po vyvlastnění luk (z bývalého panství Smečenského)a po parcelaci jich drobným lidem,vykopal nový majitel p. Čebiš z Kačice na svém přídělu odpadní rouru z dubového dřeva (v průměru asi 1 m a dlouhou 10 m) velice dobře zachovalou, z níž použil dřeva na stavivo a na otop, byla v zemi jistě několik století. Velký rybník byl dále pod samou obcí a rybníky a močály byly směrem k Srbům a Kamenným Žehrovicům na dalším toku Kačáku.Vše oživeno bylo vodním ptactvem, tedy i kačenami, po nichž asi naše obec obdržela i podržela své jméno.

President Masaryk a Kačice

První president T.G. Masaryk velmi rád a často konal vyjížďky po celé zdejší krajině, z počátku koňmo nebo v otevřeném kočáře, v poslední době autem. Snad všichni zdejší lidé jej znali osobně a mnozí mají naň velmi pěkné vzpomínky. Naší obcí a jejím okolím projížděl nesčíslněkrát, ač jednou málem by ho tu bylo potkalo neštěstí. Dne 30. května 1925 v 18.30 hod. jel při své obvyklé vyjížďce p.president na koni po státní silnici v Kačici směrem k Lánům s jedním členem Hradní stráže a vrchním podkoním Jos.Krejčíkem. Když přijeli k domu Ant. Koláře č.p. 25 lekl se kůň, na němž seděl president malého chlapce, jenž vyběhl z ulice a počal couvat napříč přes silnici až před domem p.Koláře sjel zadníma nohama do silničního příkopu asi 1 m hlubokého. Kůň se zabořil zadníma nohama a svalil se a to tak, že levou stranou zadku byl opřen o opačnou stěnu silničního příkopu ležel na levé straně a přední nohy měl na kraji silničního banketu. Pan president při pádu koně spadl a to tak, že pravou nohu měl pod břichem koně. V důsledku toho nemohl p.president z podkoně sám vylézti a lze jen děkovati tomu, že kůň po pádu zůstal v poloze, jak do příkopu padl, nesnažil se sám vstáti a tím uchránil p.presidenta od zranění. Případ pozorovali ze vzdálenosti asi 30 kroků z druhé strany silnice Frant. Franěk č.p. 43,Václ. Marek č.p. 38 a K. Müller č.p.46. Ti přiběhli na pomoc a společně s mlynářským pomocníkem V. Drobným a mlynářem Haklem č.p. 94 vyprostili p.presidenta s pod koně, přičemž vrch.podkoní přidržoval koně by p.presidenta nezranil. Mlynář V.Hakl se nabídl, že p.presidenta odveze k lékaři, ten však odmítl s poznámkou, že mu nic není. Ve mlýně si umyl ruce, vrch.podkoní mu očistil šaty, ihned nasedl na koně a odejel do Lán. Na výslovné přání presidenta nebyla nehoda vyšetřována ani v časopise uvěřejněna.

Tvrz Kačice

Východně od Nového Strašecí u silnice do Smečna a při železniční trati Praha – Cheb je ves Kačice. Leží na horním toku Loděnického potoka, zvaného Kačák. Kačice je prastaré slovanské sídlo z hradišní doby, jak dokazují mnohé nálezy. V době historické tu byla ves již ve 13. století, neboť roku 1318 tu sídlil Zdeněk či Zdeslav z Kačice, předek kačických vladyků, kteří měli v rodovém znaku v červeném štítě tři stříbrné dřevce a v klenotu dvě složená stříbrná křídla. Roku 1333 se uvádí jeho syn Ješek a po 40 letech, roku 1373 Pešek z Kačice. Před svou smrtí Fenclovi z Kačice. Ve vsi bylo tehdy několik statků. Kolem roku 1390 měl tu statek Sulek, roku 1396 Herša a oba se psali z Kačice. Roku 1420 to byli Petr a Ctibor z Kačice, kterým císař Zikmund uvedeného roku připsal za věrné služby vesnice Honice a Svojetín v ceně 156 kopách grošů. Ctibor se uvádí ještě roku 1461. Také pražský měšťan Lounský měl v Kačici nějaké pozemky, z nichž pobíral nájem. Dvůr tu měl také Frenclin či Fencl, který držel po jeho smrti syn Zikmund. Když roku 1437 Zikmund zemřel, přihlásila se o dvůr vdova Kateřina. Dvůr však připadl jako odúmrť králi, který` jej přidělil Vilémovi ze Žlutic. Vilém jej však postoupil Oldřichovi z Rynholce a jeho synu Janovi. Dvůr tam měl též Vrchota z Kačice, po jehož smrti se stal jeho majitelem Ctibor ze Svojkova, jemuž král Ladislav připsal roku 1457 ještě vsi Honice a Rynholec. Potomci jeho byli Kapouni ze Svojkova. Ctibor ze Svojkova je uváděn jako držitel kačické tvrze. Je to první zmínka o tvrzi v Kačici. Není však známo, kdy a kdo ji postavil. Rozhodně stála tvrz ve vsi již mnohem dřive,neboť byla rodnou kolébkou rodu z Kačice. Za Kapounů ze Svojkova byla Kačice rozdělena na dvě části. Jednu část měl v majetku Jan Hromada z Borčic na Stochově, který ji prodal roku 1528 s panstvím stochovským Jindřichovi Žejdlicovi ze Šenfeldu. Druhá část byla připojena k panství kornhauzké mu-mšeckému. Roku 1550 byl nucen Ludvík Bezdružický z Kolovrat odprodat část panství a část Kačice se dostala Janu Bořitovi z Martinic, jenž po roce /1551/ přikoupil od Jiřího Žejdlice na Stochově druhou polovinu Kačice a tím se dostala celá ves do majetku rodu z Martinic k panství smečenskému.

Jihozápadně od Smečna

jest ves Kačice, kdež také tvrz bývala, ale již před dávnými dobami zanikla. Odtud se nazýval r. 1318 Zděnek neb Zdeslav z Kačice, jenž měl roku 1333 dorostlého syna Ježka. Roku 1373 připomíná se Pešek. Potom tu seděl Ješek Kačírek, jenž před r.1385 zemřel. Od statku svého odprodal půldruhého lánu dědin a nivu Fenclovi z Kačice. Okolo r.1390 seděl na Kačici vladyka Sulek, jenž na ní nějaký plat prodal, r. 1396 pak se připomíná Herša z Kačice, jenž byl dlužen faráři ve Strašecím nějaké peníze. Sulek měl pře s bratrem svým Maršem Vilšteinem z Libušína, které ukončeny výpovědí mocných oprávců ( r.1410), tak že obdržel Sulek za díl svůj otcovský 12 kop. Později ( r.1429 ) připomíná se Jošt z Kačice seděním na Kralupech, jemuž císař Zikmund (1437) plat v Drastech náležející ke hradu Pražskému zapsal. Jeden dvůr ve vsi držel Frenclin ( snad Fencl svrchupsaný ), po němž následoval syn jeho Zikmund (+ j.r. 1437). Po jeho smrti zůstala vdova Kateřina, která se zase za Vácslava ze Slaného vdala. Ale v ty časy saženo na ten dvůr právem odúmrtním a přisouzen Vilémovi ze Žlutic, jenž pak práva svého Oldřichovi z Rynholce a Janovi, synu jeho, postoupil. Podobná pře byla o věno Vojslavy, vdovy po Vrchotovi z Kačice, jež bylo zapsáno na Kamenici a Úděšicích. Nápad po ní vyprosil si r.1437 Ctibor ze Svojkova, jsa tehdy pánem na tvrzi Kačické. Týž držel taky vsi zápisné Honice a Rynholec, jež mu král Ladislav r.1457 potvrdil. Toho roku vyprosil si všechnu odúmrť královskou, která by se na Kačici mohla najíti. Potomci jeho nazývali se Kapouny ze Svojkova. Ves Kačice bezpochyby za jich vlády rozdělena zůstala, jedna část dostala se potom ke statku Stochovskému a byla v držení Žejdliců ze Šenfeldu, druhá část připojena byla ke Kornhauzu a naposled se dostala Ludvíkovi Bezdružickému z Kolovrat. Ten prodal r.1550 dvory kmecí v Kačici Janovi Bořitovi z Martinic, jenž také r. 1551 půl vsi Kačice od Jiříka Žejdlice přikoupil.
August Sedláček – Hrady, zámky a tvrze království českého

Úzkokolejka Slaný – Smečno – Kačice

zdroj: http://www.smecno-mesto.cz/uzkokolejka-slany-smecno-kacice/d-1420/p1=1507
Úzkokolejku s rozchodem 700mm nechal zbudovat majitel smečenského panství Jindřich Clam-Martinic původně jako neveřejnou pouze pro potřeby panství. Projekt zpracovala v roce 1902 stavební firma ing. J. Husák a J. Vorel z Kladna, která trať v letech 1903-1904 i postavila.
Ve Slaném sousedilo nádraží lokálky se stanicí bývalé Pražsko-duchcovské dráhy, stanice Smečno-Šternberk se pak nacházela v blízkosti vlečky Buštěhradské železnice poblíž obce Kačice. Trosky této budovy můžeme dodnes vidět poblíž silnice z Kačice na Kladno. Jako neveřejná byla trať provozována až do roku 1908, kdy její majitel obdržel koncesi k provozování veřejné nákladní dopravy, která mimo jiné nařizovala prodloužit trať dlouhou původně 13,785 km o vlečku k dolu Schöller, stanovila rychlost na 15km/h a zavazovala koncesionáře k zakoupení dvou tříosých lokomotiv a 119 nákladních vozů.
Veřejný nákladní provoz byl zahájen dne 16. 12. 1908. K jeho administrativnímu zajištění byla ve Slaném zbudována jednopatrová staniční budova (dnešní správní budova ČSAD). V té době měla železnice kromě kolejiště studeněveského cukrovaru i několik dalších vleček. Např. mezi Slaným a Studeněvsí odbočovala přípojka do Heidlerova mlýna (dnešní prášková lakovna), ve Smečne pak byla odbočka do zámku.
V roce 1911 byly zakoupeny 2 osobní vozy k zamýšlené veřejné osobní dopravě. K jejímu zavedení však zřejmě vůbec nedošlo a vagóny byly využívány pouze k osobní potřebě smečenského panství. Při účasti na honu ve Studeněvsi se v roce 1913 osobním vláčkem svezl i následník trůnu Ferdinand d´Este. Později vozy sloužily zejména pro přepravu úředníků ministerstva železnic při inspekčních cestách a to až do konce provozu železnice.
Největší význam měla trať pro potřeby cukrovaru ve Studeněvsi, kde byla z téhož důvodu umístěna i výtopna. Přepravovalo se především řepné semeno, vápenec, uhlí a koks. V době řepné kampaně dominovala řepa a řízky a po jejím skončení cukr do rafinérií, melasa a saturační kaly. Do konce první světové války se dopravovaly i cihly, písek a obilí ze sousedních dvorů. Po válce se využití dráhy orientovalo téměř výhradně na potřeby cukrovaru.
Pro všeobecné hospodářské problémy došlo po skončené kampani v roce 1931 ke zrušení cukrovaru. Tím malodráha pozbyla významu. Když k 1. 1. 1932 dala společnost třímesíční výpověď 18 zaměstnancům, obrátilo se město Smečno spolu se sousedními obcemi se žádostí na příslušná místa, aby byla dráha nadále provozována. Nehledě na tyto aktivity byl provoz železnice zastaven k 31. 3. 1932.
Vozový park tvořily 3 lokomotivy, dva typy otevřených nákladních vagónů, několik krytých a služebních vozů pro přepravu kusového zboží, 2 vagóny pro osobní přepravu. Jejich celkový počet byl v r. 1909 116, v roce 1926 135.

Otomar Dvořák – knihy

Tajemné zjevení v Kačici

Příhoda, se stala zhruba v srpnu roku 1999 v lese poblíž Kačice na Kladensku. Ve zmíněnou dobu jsme právě s mojí maminkou vyrazili do kačického lesa na houby. Nikde se nedělo nic zvláštního, slunce pálilo, bylo tudíž vcelku teplo a jasno – prostě slunný srpnový den. Procházeli jsme lesem, sbírali houby, borůvky a těšili se z klidu přírody – byl totiž všední den a vypadalo to, že kromě nás v lese nikdo jiný není. Jak jsem říkal – bylo teplo a jasno, ale i dnes si pamatuji, že v lese se najednou setmělo, jakoby se obloha nad námi zatáhla a ochladilo se (i přesto, že byl letní den, oblékl jsem mikinu, kterou jsem měl uvázanou kolem pasu). Ale ani teď se mi (tenkrát) nezdálo, že se děje něco zvláštního. Pamatuji si, že jsme chodili vždy kus od sebe, ale mamka na mě najednou vykřikla, ať jdu hned k ní (bylo mi tehdy 16 let), že „támhle někdo je“. Poslechl jsem jí a společně jsme v lese mezi stromy udělali menší oblouk a dotyčného jsme si prohlíželi. Postava stála zhruba 20 – 30 metrů od nás a nehýbala se. Dotyčný „člověk“ byl oblečen v dlouhém černém kabátě, na hlavě měl černý klobouk a nebylo vidět do tváře. Zůstávali jsme pořád v uctivé vzdálenosti a také jsme se zastavili. Nikdo z nás se nehýbal, ani my, ani postava. Pamatuji si, že mamka mi tiše říkala, že bychom asi měli co nejrychleji zmizet, protože „ten chlap je určitě mrtvej. On se na tom stromě snad oběsil…“. A musím uznat, že to tak doopravdy vypadalo. Na dospělého člověka byla postava nadprůměrně vysoká (odhaduji kolem dvou metrů výšky) a to, že dotyčnému nebylo vidět do obličeje, jsem přikládal tomu, že „oběšenec“, měl hlavu skloněnou k hrudníku, jak „visel za krk na provaze“. Pamatuji si, že postava byla „zakončena“ právě tím dlouhým černým kabátem, boty vidět nebylo, ale tomu už jsem velkou pozornost nevěnoval a raději jsme se dali pomalu na odchod. Na kraji lesa jsme měli auto, ke kterému jsme však museli projít kolem „oběšence“. Šli jsme kolem něho ve větším kruhu a když jsme se na chvíli ohlédli, postava nám zmizela. Les není tak hustý, aby se v něm ve vteřině člověk ztratil z očí, natož pak abyste ztratil „oběšence visícího na stromě“. V současnosti bych už postavu asi nepovažoval za oběšence, ale je možné, že vlastně vůbec nešlo o postavu, která by visela na stromě, ale vznášela se (což by odpovídalo její nadměrné výšce). O události jsme párkrát mluvili, pamatuji si, že mamka pak delší dobu sledovala noviny a regionální televizi, ale nikde se zpráva o „oběšenci v kačickém lese“ neobjevila. Nevím, je možné, že tou záhadnou postavou byl opravdu oběšenec na stromě, nebo někdo „přerostlý“, ale…

Je historicky dokázáno, že přes Kačici táhla různá vojska. V trojúhelníku polních cest severně nad železniční zastávkou a dnes zrušenou pěšinou k hájovně U ručiček (Placata) na 14° v. d. od Gr. se připomínal dnes zaniklý hřbitov francouzských vojáků (1742?). Ve zmíněném lese prý operovali za druhé světové války nacistická vojska, po válce zde byla vytvořena posádka československé armády, po roce 1968 areál obsadili Rusové.

Rekonstrukce bitvy u Zborova 5.7.2007

V rámci Oslav 90. výročí „bitvy u Zborova“ byla připomenuta nejen samotná bitva, ale i její odkaz a význam pro český národ.

Oslavy začaly ve čtvrtek 5. července 2007 v 11.00 hodin pietním aktem u hrobu prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Za poslaneckou sněmovnu Parlamentu ČR se zúřstnil PhDr. Lubomír Zaorálek, za Senát Parlamentu ČR MUDr. Richard Sequens, Ph.D., předseda Výboru pro zahraniční věci, ochranu a bezpečnost, dále velvyslanec Slovenské republiky Ladislav Ballek, senátor Miloslav Pelc a zástupci měst a obcí Lán, Nového Strašecí, Stochova a Kačice. Následovaly pietní akty u pomníků padlým v Lánech, Novém Strašecí a v Kačici a na den 5. července 2007 připravilo Muzeum T. G. Masaryka v Lánech výstavu „Bitva u Zborova 2.7.1917“.

Hlavním programem druhého dne oslav byla rekonstrukce části bitvy u Zborova, která proběhla v prostoru mezi obcemi Kačice a Čelechovice. Příprava bitevního prostoru, který pořadatelům bezplatně zapůjčilo Agrodružstvo Kačice, probíhala již několik týdnů před samotnou bitvou. Za poměrně krátkou dobu se podařilo vybudovat skutečně autentickou rekonstrukci prostoru s několika liniemi dobových zákopů. Samotné bitvě předcházely dvě polní mše – pravoslavná a katolická. První minuty ukázky patřily souboji létajících replik prvoválečných letadel anglického letounu SE 5 a německého trojplošníku Fokker DR 3. Bitva byla zahájena dělostřeleckou přípravou a trvala přibližně 1,5 hodiny. Ukázky se zúčastnilo více jak 350 členů klubů vojenské historie z ČR i zahraničí a sledovalo jí přes 2500 návštěvníků z různých míst České republiky, včetně zahraničních diváků.

Sůl v politickém okresu slánském

V studni p.Němce v Kačici vytryskl před několika měsíci solný pramen. Jelikož jest sůl majetkem státu, dostavila se dne 30.ledna 1907 komise c.k.finančního úřadu z Křivoklátu k uvedené studni, kterou ohledala a několik litrů slané vody lučebnímu oddělení do Prahy zaslala.

Socha Sv. Blažeje – na návsi kousek od zastávky ČSAD a Informačního centra je umístěna pískovcová barokní plastika z roku 1711. V létě roku 2008 proběhla rekonstrukce sochy.

O Sv. Blažejovi (lat. Blasius) – svátek má 3. února
Žil ve 3. století. Byl biskupem v maloasijském městě Sebastě. Měl velké lékařské znalosti, kterých používal, aby co nejvíce pomohl lidem, jemu svěřeným, i jejich zvířatům. V roce 313 vydali císařové Konstantin a Licinius v Miláně prohlášení, že křesťané mají úplnou svobodu. Licinius to však nedodržel a v Sebastě jeho místodržící Agricola dál pronásledoval křesťany. Blažej uprchl z města na horu Aegeus, kde žil v modlitbách a jeho společností byla lesní zvěř. Jednou honili lovci divokou zvěř a během lovu si našli úkryt v Blažejově jeskyni. Blažej byl zajat, odvlečen do žaláře a zde byl strašlivě mučen. Jedné ženě vlk odnesl vepře. Řekla to Blažejovi, on se pomodlil a ženě se podařilo dostat vepře zpátky. Za to mu pak nosila do vězení svíčky.
Když Blažej odmítl obětovat bohům, rozdrásali jeho tělo železnými hřebeny a pak vedli na popravu. Provázelo ho prý pět zbožných žen, které byly spolu s ním později sťaty jako křesťanky. Cestou na popravu přistoupila k Blažejovi vdova s polomrtvým chlapcem, kterému uvízla v krku rybí kost. Světec na něj vložil ruce, pomodlil se a dítě se hned probralo a uzdravilo se. Proto se v den svatého Blažeje uděluje požehnání dvěma zkříženými svícemi slovy: „Na přímluvu svatého Blažeje, biskupa a mučedníka, uchovej tě Bůh ode vší choroby hrdla a od kteréhokoli jiného zla“. Blažej byl sťat roku 316.

Sv. Blažej je patronem – proti krčním bolestem, proti kašli, proti nemocem měchýře, krvácení, vředům, kolikám, bolestem zubů, proti moru. Dále je patronem kameníků, česáčů vlny, stavebních dělníků, zedníků, lékařů, obchodníků s vlnou, obuvníků, krejčích, sádrařů, tkalců, koželuhů, pekařů, kloboučníků, hudebníků, také za dobrou zpověď a ochránce domácích zvířat a koní i za dobré počasí.
Jeho atributy jsou – hořící nebo zkřížené svíce, lesní zvířata, ptáci, hřeben, kniha, vlk, vepř
Většinou je znázorňován s vlnitými vlasy a vousy, jak je sťat, jako biskup nebo výjevy ze života.

Od roku 972, kdy se dle pověsti zjevil jednomu dubrovnickému knězi (Chorvatsko) a řekl mu o připravované vojenské akci benátčanů je Sv. Blažej patronem Dubrovnické republiky (zanikla r. 1808, dnes Chorvatsko).

Legionáři
V ruských legiích sloužili z naší obce:
Čadek Antonín (zedník na dole, ženatý); Jelínek Josef (horník z č.p. 95, ženatý); Jelínek Václav (hutník z č.p. 115, ženatý); Juppa Josef (obuvník z č.p. 108, svobodný-po té byl četn. strážmistrem v obci); Poch Bohumil (zámečník na dole, ženatý); Urban Václav (hodinář z č.p. 70, svobodný, zemřel v r. 1925); Zedínek František (obchodní příručí z č.p. 30, svobodný)